Vnitřní klid
Když se nemusíš uklidňovat – ale můžeš se vrátit domů, k sobě
Vnitřní klid není stav, ve kterém se „nic neděje“.
Je to místo uvnitř tebe, které může zůstat stabilní i ve chvílích, kdy se svět kolem zrychluje, mění nebo tlačí.
Možná máš pocit, že jsi pořád napjatá. Že mysl běží dopředu, tělo nestíhá a emoce se hromadí. Že klid bys chtěla cítit – ale nedaří se ti ho „dosáhnout“.
Tady nemusíš nic dosahovat. Nemusíš se opravovat ani uklidňovat za každou cenu.
Tahle stránka je pozvánkou ke zpomalení.
K jemnému návratu k sobě – bez výkonu, bez správně/špatně.
Co vnitřní klid doopravdy je
Vnitřní klid není prázdno ani necitlivost.
Je to schopnost zůstat u sebe, i když prožíváš emoce.
Je to pocit, že nejsi v ohrožení – i když si nejsi jistá, co bude dál.
Často přichází ve chvílích, kdy:
dovolíš tělu se uvolnitpřestaneš se tlačit do „měla bych“přijmeš, kde právě jsi
Klid se nedá vynutit. Přichází, když vytvoříš prostor.
Když je klid daleko
Jsou období, kdy je vnitřní klid těžko dostupný – a to je v pořádku.
Zvlášť v časech hormonálních změn, přetížení, dlouhodobého stresu nebo vnitřního tlaku.
Možná zažíváš:vnitřní neklid bez zjevné příčinypřecitlivělost nebo zahlceníúnavu, která nepřechází ani po odpočinkupocit, že „nejsi ve své kůži“
Nic z toho neznamená, že selháváš.
Znají to mnohé ženy – jen se o tom málo mluví.
Jak se ke klidu jemně vracet
Vnitřní klid se často rodí z maličkostí:z pomalého dechuz vědomého pohybuz ticha, které si dovolíšz přijetí, že teď to tak prostě je
Nejde o techniky na zvládání stresu.
Jde o vztah k sobě.
Místo otázky:
„Jak se mám uklidnit?“
možná stačí jiná:
„Co teď moje tělo potřebuje?“
Bez tlaku. Bez hodnocení.
Tento prostor není návodem, jak být klidná pořád.
Je tu proto, aby ses nemusela zklidňovat sama proti sobě.
Můžeš se sem vracet, kdykoliv ucítíš, že:se potřebuješ zastavitchceš jen být, ne řešithledáš ticho, ne odpovědi
Vnitřní klid není cíl.
Je to proces návratu – znovu a znovu.
A to samo o sobě může být úlevné.