Návrat k sobě
Když se ztiší vnější tlak a začneš znovu slyšet sebe
Jsou období, kdy máme pocit, že jsme se samy sobě vzdálily. Fungujeme. Plníme role. Zvládáme povinnosti.
Ale uvnitř je ticho, únava nebo pocit, že „něco chybí“, i když neumíme říct co.
Návrat k sobě není o změně osobnosti ani o hledání nové verze sebe sama.
Je o tom znovu se naladit na to, kým už jsi – jen jsi to na chvíli přestala slyšet.
Když se žena odpojí sama od sebe
V určité fázi života se často začnou objevovat otázky, které dřív nebyly slyšet:
Proč mě věci, které dřív fungovaly, teď vyčerpávají?Proč potřebuji víc klidu – a přitom mám výčitky?Proč mám pocit, že musím zpomalit, i když okolí jede pořád stejně?
To není slabost.
To je signál, že tělo i mysl chtějí změnit tempo – a způsob, jakým se sebou zacházíš.
Návrat k sobě neznamená „zmizet ze světa“
Nejde o to všechno zahodit, přestat fungovat nebo odejít někam pryč.
Jde o to být ve svém životě víc přítomná – zevnitř.
Někdy to znamená:dovolit si říct „teď ne“zastavit se dřív, než přijde vyčerpánídát váhu svým pocitům místo jejich potlačovánízpomalit dech, tělo i myšlenky
A hlavně přestat se nutit být stejná jako dřív.
Jemné cesty zpátky k sobě
Návrat k sobě není jednorázový moment. Je to proces.
Často velmi nenápadný:krátké zastavení během dnevědomý dech bez výkonupohyb, který uklidňuje místo toho, aby vyčerpávalticho bez tlaku na odpovědi
V tomhle prostoru není potřeba „pracovat na sobě“.
Stačí naslouchat.
Tady nic nedokazuješ
Tento prostor je místem, kde:nemusíš být silnánemusíš mít jasnonemusíš se opravovat
Můžeš být přesně taková, jaká teď jsi.
Unavená. Změněná. Citlivější. Hledající.
A právě odsud často začíná ten nejdůležitější pohyb –
návrat k sobě.